Zásady restaurování archit. na příkladu obnovy Vily Tugendhat

Zásady restaurování architektury na příkladu obnovy Vily Tugendhat

Restaurování je jedním přístupů k obnově památek. V České republice je zažité vztahovat tento pojem pouze k dílům malířství, sochařství a uměleckého řemesla (viz platná právní úprava daná zákonem č.20/1987Sb., o státní památkové péči).

Věc komplikuje i to, že význam (obsah) pojmu „restaurování" se ve 20. století dramaticky změnil. Základem současného chápání tohoto pojmu je tzv. Benátská charta z roku 1964. Její oficiální název zní: „Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel". Už z názvu vyplývá, že se její zásady vztahují nejen na architekturu, ale i na péči o urbanistické celky. Pro zachování architektonického dědictví je žádoucí, aby se restaurování architektury stalo (v opodstatněných případech) běžnou součástí praxe české památkové péče.

Zásady restaurování je však v přiměřeném rozsahu vhodné uplatňovat ve vztahu k architektonickému dědictví obecně. Mezi nároky na restaurování uměleckých děl a restaurování „běžných" stavebních konstrukcí jsou samozřejmě objektivní rozdíly. Principy jsou však shodné.

Paralelně s uplatněním principu restaurování na jednotlivosti přibývá restaurování celých staveb. Příkladem může být obnova Müllerovy vily v Praze nebo Jurkovičovy vily v Brně. Nejvýraznějším příkladem zaštítěným navíc účastí zahraničních odborníků je probíhající restaurování vily Tugendhat v Brně.

Více informací viz soubor ke stažení (PDF / 1.90 MB)