jednou z jejich hlavních funkcí je - kromě jiného - zabránit přítoku vody do výkopu. Obvykle mívají uzavřený tvar a - pokud to lze - bývají zavázána do nepropustného podloží.
Funkce: trvalá, dočasná
Použití:
Popis:
Další typ nepropustného pažení - velmi často používané
Jedná se o železobetonovou zeď vetknutou na určitou hloubku pod dno budoucího výkopu.
(Realita - viz obr. 3.2.2.A)
Tloušťka stěny se obvykle pohybuje cca v rozmezí 0,6-1 m (velmi výjimečně až 3 m), délka dosahuje i několik desítek (až stovek !) metrů. Stěny bývají svislé, nepropustnosti se může dosáhnout např. těsněním typu waterstop v pracovních sparách.
Provádění:
V 1. fázi dochází po vytyčení stěny k výkopu rýhy hluboké cca 1 m a širší cca 0,5 m než vlastní podzemní stěna - viz obr. 3.2.2.B .
V rýze jsou vybetonovány vodící zídky - každá o tloušťce cca 20 cm - monolitické žb konstrukce - obvykle vyztužené svařovanými ocelovými sítěmi a rozepřené - viz obr. 3.2.2.C.
Rýha pro vlastní podzemní stěny se obvykle hloubí na plnou hloubku drapáky mezi vodicími zídkami (obr. 3.2.2.C2). Hloubí se po úsecích (lamelách) o délce cca 2,5-6 m, obvykle zapažených bentonitovou (popř. jinou) suspenzí. Po vyhloubení rýhy pro danou lamelu je do rýhy osazen armokoš (předem smontovaná výztuž dle projektu) - viz obr. 3.2.2.D a lamela je pomocí betonovacích trub zabetonována. Postup obvykle probíhá systémem lamela č.1, lamela č.3, lamela č.2, lamela č.5, lamela č.4, ... (tj. na dvě pažnice) - viz obr. 3.2.2.F1, nebo postupně (na 1 pažnici) - viz obr. 3.2.2.F2 . Betonovaná lamela je před zatuhnutím betonu od sousedních, nevyhloubených částí rýhy oddělena dvěma nebo jednou ocelovou pažnicí.
Při hloubení drapákem se jedna lamela obvykle hloubí na tři záběry. Přičemž je snaha, aby tlak na obě čelisti drapáku byl stejný.
Možný způsob provádění rýhy v podélném řezu je ukázán na obr. 3.2.2.U
Jsou-li velké požadavky na nepropustnost pažících stěn (např. v propustných štěrkopískových náplavech při vysoké úrovni hladiny podzemní vody, ...), je třeba pracovní spáry mezi lamelami zajistit účinnějším způsobem než pouze půlkruhovými zámky (vzniklými pomocí kruhových pažnic). Jednou z účinných možností je systém těsnění C.W.S - s dvojitým těsnicím profilem.
Postup provádění tohoto těsnění pracovních spár mezi lamelami je znázorněn na obrázku obr. 3.2.2.V. Tvar kontaktu sousedních lamel zajištěných tímto způsobem - viz obr. 3.2.2.V1, obr. 3.2.2.V3 (úprava pažnice), těsnění typu waterstop - viz obr. 3.2.2.V2.
Výhody použití podzemních stěn:
Omezení z hlediska provádění:
Kotvení:
Podzemní monolitické stěny se obvykle kotví přímo skrz konstrukci stěn. Velmi vhodnou záležitostí je umisťování ocelových trubek - průchodek v místě kotvy předem - viz obr. 3.2.2.G. Průchodky umožňují provedení kotev bez vrtání přímo do betonu stěny. Bývají opatřeny ocelovou deskou kolmou na průchodku (slouží jako podklad pod hlavu kotvy) a často svařeným ztraceným plechovým bedněním - tvarujícím stěnu v místě průchodu kotvy. Průchodka s deskou a plechovým bedněním bývá součástí armokoše. Dle možností je z hlediska provádění výhodnější navrhovat kotvy s hlavou nad úrovní podzemní vody, ale některé specializované firmy dokáží provádět kotvy rovněž s úrovní pod hladinou podzemní vody.
Některé typy mechanizmů:
Použitá mechanizace - "těžká" - viz TEXT T1, TEXT T1a
Pracovní plošiny dle obrázků
3.2.1.S1,
3.2.1.S2,
3.2.2.S3.
| drapáky | - lanové | - jednolanové - dvoulanové |
| - hydraulické | - lanové - na Kellyho tyči | |
| rotační stroje | ||
| dlátovací stroje | ||
| speciální stroje | - podkopová lžíce - frézy | |
| rypadla | ||
| rypadla s vlečnou lopatou | ||
Drapáky:
Patří pravděpodobně k nejčastěji používaným mechanizmům pro provádění podzemních stěn.
Lanové drapáky
(obrázky 3.2.2.J,
3.2.2.J2,
3.2.2.J3) se obvykle používají pro podzemní stěny o maximální hloubce do 30 m. Pro hlubší stěny se používají drapáky na Kellyho tyči
(obrázky 3.2.2.CH,
3.2.2.CH2,
3.2.2.CH8,
3.2.2.CH4,
3.2.2.CH5),
přičemž vodicí tyč je často teleskopická.
Takto lze provést podzemní stěny až do hloubky cca 60 m.
Ostatní typy těžicích mechanizmů se na našem území objevují ve velmi omezených počtech.
Jako příklad rotačních hloubicích souprav se často uvádí rotační souprava CIS 61 R - viz obr. 3.2.2.I1, 3.2.2.I2. Tyto mechanizmy byly vyvinuty z vrtných souprav a častěji se dnes používají pro provádění pilot.
Zástupcem dlátovacích souprav je např. Rodio RF6 - viz obr. 3.2.2.M. Zajímavostí tohoto stroje je pohyb po kolejích podél těžené rýhy.
Hydrofrézy - (realita viz obr. 3.2.2.L) jsou zastoupeny např. hydrofrézou Solétanche - viz obrázky 3.2.2.W, 3.2.2.Y, 3.2.2.S, 3.2.2.S2, nebo Bauer - viz obrázky 3.2.2.Z, 3.2.2.T. Za pomoci těchto mechanizmů lze vyhloubit rýhy až do hloubky cca 100, 150, případně 200 m (a š. 3 m - fréza Bauer-Bachy City Cutter BC 15). Rýhy lze hloubit i v tvrdších horninách.
Ochrana trvalých konstrukcí:
Ochrana trvalých monolitických podzemních stěn proti působení agresivní podzemní vody se zajišťuje, pokud to postačuje, složením betonové směsi a popř. zvýšeným krytím výztuže.
!? Otázky
| předchozí kapitola 3.2.1 |
následující kapitola 3.2.3 |
zpět na obsah |