jednou z jejich hlavních funkcí je - kromě jiného - zabránit přítoku vody do výkopu. Obvykle mívají uzavřený tvar a - pokud to lze - bývají zavázána do nepropustného podloží.
Funkce: trvalá, dočasná
Použití:
Popis:
Pažení se skládá z jednotlivých válcovaných ocelových prvků (u nás jsou nejčastější larseny typ IIIn, IVn, 22) - viz obr. 3.2.1.A a tabulka Tab 3.2.1, které jsou vedle sebe zaberaněny a spojeny pomocí zámků (realita - viz obr. 3.2.1). V rozích se obvykle svařují.
Způsob provádění:
Po vytyčení se v místě určeném projektem nastraží štětovnice nebo pár (většinou) a zaberaní se do požadované hloubky. Do zámku zaberaněné štětovnice se nastraží další, opatří se čepcem a postup se opakuje. Do menších hloubek (cca 8m) a v lehkých zeminách se štětovnice vhání na celou hloubku najednou, při větších hloubkách a obtížnější geologii se postupuje po etážích (tzv. "vhánění v panelech").
Pažení lze provádět z pevné země viz obr. 3.2.1.B nebo z lodi - viz obr. 3.2.1.C .
Vhodné podmínky:
Velmi vhodné zeminy pro beranění jsou písky a štěrkopísky
Nevhodné podmínky:
Proveditelnost štětového pažení s ohledem na jednotlivé typy zemin, viz Tab.3.2.1.1
(Údaje přejaty ze stránek Zakládání staveb a.s.)
Kotvení a rozpírání:
Štětové stěny lze kotvit nebo případně rozpírat.
Kotvení může být prováděno pomocí železobetonových převázek nebo převázek ocelových (případně kotvit skrz každou larsenu).
Hlava kotvy by měla být nad úrovní vody za stěnou.
Kotvit lze rovněž pomocí ocelových táhel - spojení dvou souběžných štětových stěn - viz obr. 3.2.1.F, popř. uchytit táhlo do 1 zaberaněného prvku (často se používá svařenec ze dvou larsen).
V případě výkopů menších rozměrů lze pažení rozpírat - opět pomocí převázek (ocelových nebo železobetonových) a nejčastěji ocelových (dřevěných) rozpěr (viz obr. 3.2.1.G) - ocelové rozpěry mohou tvořit válcované i svařované profily. Realita viz 3.2.1I5 .
Součástí projektu musí být délky a tloušťky všech nosných svarů v rámci rozpěrného nebo kotveného systému!
Některé typy strojů
Pro beranění se používají beranidla - různí výrobci - různé stroje. Obvykle se jedná o beranidla nárazová nebo vibrační s elektrickým či hydraulickým pohonem. Pro současnou dobu je charakteristická snaha o minimální hlučnost mechanizmů a minimální negativní účinky na přilehlé objekty. Příklady některých strojů - viz obrázky 3.2.1.I, J, K, L, ...
! Nezapomeňte, že berany obvykle bývají na velkých strojích - proto pracovní plošinu předpokládejte dle obr. 3.2.1.S1, S2, v toku obvykle z plavidla nebo pracovní plošiny provedené např. jako těžký zához z lomového kamene (přímo v místě beranění štětovnice již ovšem je vhodnější jemnější materiál).
Postup provádění rozepřeného štětového pažení viz obrázky 3.2.1Ha, 3.2.1Hb, 3.2.1Hc .
Použitá mechanizace - "těžká" - viz TEXT T1, TEXT T1b
Podklady pro výpočet
Při návrhu se posuzují jednotlivé prvky:
1) Štětová stěna: veškeré podklady pro výpočet štětové stěny - viz Tab. 3.2.1.
Ochrana trvalých konstrukcí:
V případě, že se stěna navrhuje jako trvalá, bývá v projektu obvykle požadavek na metalizaci (žárové pokovení) Zn+Al, v místě budoucích svarů pouze Zn.
Metalíza obvykle slouží jako ochrana proti agresivitě prostředí.
!? Otázky
předchozí kapitola 3.1 |
následující kapitola 3.2.2 |
zpět na obsah |