Jak již bylo uvedeno, technologie staveb se zabývá výrobními procesy na stavbách. Z definice výrobního procesu vyplývá, že jde o cílevědomou přeměnu výchozích materiálů v požadovaný výrobek. Ve stavební výrobě probíhá řada dílčích, stádiových a objektových procesů, než vznikne hotový výrobek, jímž je stavební objekt nebo jejich soubor. Má-li být tento souhrnný výrobní proces cílevědomý, pak musí být také promyšleně koordinován a racionálně řízen. Tímto řízením máme na mysli řídicí zásahy managementu. Operativní management na stavbě, který proces stavění koordinuje a řídí, má na řízení probíhajících činností velmi krátkou rozhodovací dobu. Proto je zapotřebí, aby zásadní řešení již byla připravena předem.
Úspěšné řízení stavby podmiňuje řada činitelů a podkladů, z nichž k nejdůležitějším patří:
Jen tak lze dosáhnout optimálního výsledku nejen z hlediska architektonického a konstrukčního, ale i technologického a ekonomického. Proto je nezbytné zabývat se nejen stavebně technologickou přípravou, ale i kvalitním operativním řízením stavebního provozu.
Aby toto operativní řízení bylo vskutku kvalitní (optimální), musí rovněž vycházet z jisté prognózy a předpisu chování výrobního systému stavby. K tomu slouží krátkodobé operativní plány. Úlohou operativního plánu je zpřesnění bilance prostředků a potřeb stavby do krátkých časových úseků (měsíc, čtvrtletí) v souladu s postupem skutečné realizace stavby. Časový a finanční plán se zpracovává na celou dobu výstavby a je členěn méně podrobně - věcně zpravidla podle jednotlivých objektů stavby a časově do čtvrtletí a roků. Vyznačuje vazby etapových procesů výstavby včetně prací subdodavatelů, zajišťuje smluvní termíny výstavby a shrnuje základní nároky stavby na hlavní zdroje, obvykle ve čtvrtletním členění. V tomto globálním pojetí však nemůže být pomůckou pro denní řízení provozu na stavbě. K tomu je zapotřebí zpracovat podrobnější krátkodobý plán operativní. Operativní plán je tedy zpřesněným výsekem časového a finančního plánu stavby podle aktuální situace na staveništi v daném období.
Tyto dva druhy plánu by se měly stát nedílnou součástí hlavních podkladů pro řízení výrobní činnosti firmy. Těžiště využívání časového a finančního plánu je na vyšších stupních výrobních útvarů, kde je nutná komplexnost plánů. Ale čím blíže k pracovišti, tím více potřeba komplexnosti ubývá a vzrůstá požadavek konkrétnosti, tj. plné ujasněnosti a jednoznačnosti jednotlivých výrobních úkolů. A to je schopen vyjádřit pouze podrobný operativní plán. Řízení staveb podle operativních plánů umožňuje dodržení smluvních závazků firmy, kvalitní provedení všech prací a včasné dokončování objektů. Zajišťuje také podklady pro průběžnou kontrolu hospodaření stavbyvedoucího a vytváří předpoklady k dosažení plánovaného zisku. Je tedy cestou ke zkvalitňování a zvyšování výkonnosti a ke snižování výrobních nákladů stavebních firem.
| předchozí kapitola 1.6 |
zpět na obsah |