Technologie byla původně naukou o zpracování surovin a o výrobě hmot, látek a předmětů potřebných člověku. Zároveň se zabývala praktickým využitím přírodních a technických věd pro řemeslnou, později průmyslovou výrobu. V současnosti se prosazuje širší pojetí technologie, při kterém je technologie definována jako nauka o způsobech plánované a řízené transformace hmoty, energie a informace. V tomto pojetí se transformací uvedených prvků nerozumí jenom jejich zpracování či přeměna, ale také jejich přemísťování (transport), případně i skladování (shromažďování). (Významným rysem současné doby je prudký rozvoj technologií transformace informací tzv. informační technologie). Technologie jako vědní obor si klade za cíl poznat zásady optimálního průběhu transformace za daných podmínek.Za tím účelem popisuje a srovnává dosavadní prostředky a postupy transformace a na základě pokroku teoretických věd vyhledává postupy nové.
Technologie se dělí se na technologii všeobecnou (srovnávací), která se souborně zabývá stejnými nebo podobnými transformačními (pracovními) postupy a prostředky v různých výrobních odvětvích zcela obecně, bez ohledu na zvláštní podrobnosti. S úspěchem přitom využívá teorie systémů, jejího jazyka a jejích modelů. Další částí je technologie speciální, spíše soubor speciálních technologií, která pojednává o způsobech a zařízeních při transformacích v jednotlivých odvětvích tj. především při výrobě určitých druhů nebo skupin produktů. Podle metod transformace v zásadě rozlišujeme technologii chemických procesů, při kterých se mění chemické složení přeměňované hmoty a technologii fyzikálně-mechanických procesů, při kterých se mění některé vlastnosti zpracovávaného materiálu.
Z historického hlediska lze hodnotit vliv technologie na rozvoj všech oborů lidské činnosti. V oboru architektury a stavebnictví zásadně ovlivnila vývoj tvarosloví, konstrukcí a slohů tím, že postupně prozkoumala způsoby opracování dřeva a kamene, výrobu cihel a terakot, užití železa a litiny, železový a předpínaný beton, výrobu barev (organických a anorganických), výrobu textilií a umělých hmot apod. Dále rozvinula potřebné nástroje a stavební stroje a přikročila ke zprůmyslnění stavební výroby. Snahou moderních technologií je vyrábět co nejlevněji a nejrychleji a dosáhnout přitom dokonalého výrobku při hospodárném využití surovin, pracovních sil a energie. V technologii staveb se tento trend projevuje tím, že výroba na stavbě je přenášena do stálých výroben (stavebních servisů), nebo je nahrazena tovární výrobou. Tím se sezónní výroba na staveništích mění na výrobu nepřetržitou a ruční práci nahrazuje práce strojová. Výroba v moderním závodě postupuje kontinuálně od stroje ke stroji a přihlíží se k tomu, aby byla co nejméně závislá na vůli dělníka, tedy pokud možno automatická, zatímco při procesech tvořících větší část technologie stavění pozemních staveb stále ještě převažují ruční, nebo strojně ruční operace.
Technologie staveb, tak jak se vytvořila úsilím českých a slovenských vědců a pedagogů, je speciální technologií, kterou můžeme dále rozčlenit do těchto částí:
1. Technologie staveništní výroby komponentů stavby
Společným rysem uvedených technologií je tendence vyloučit je ze souboru procesů prováděných na stavbě tj. prováděných s proměnlivými výrobními podmínkami a převést je na stálá pracoviště. Výrobními postupy ve stálých výrobnách se pak zabývá technologie průmyslové výroby staviv a výrobků pro stavění. Staveništní výroba se pak dále dělí:
1.1 Technologie výroby polotovarů
Společným rysem této skupiny technologií je výroba meziproduktu, který musí být užit (zabudován) v určené lhůtě a je zformován až při zabudování do stavby. Podrobnější a užívané členění:
1.1.1 Technologie výroby čerstvého betonu
1.1.2 Technologie výroby malty
1.2 Technologie výroby staveništních prefabrikátů
Jedná se především o tzv. technologii mechanickou, poněvadž zahrnuje postupy, které spočívají ve změně tvaru výchozích hmot fyzikálními silami. Patří sem zpracování dřeva, kovů, hornin apod. umožněné obecnými nebo zvláštními vlastnostmi hmot (dělitelnost, tažnost, kujnost atd.). Podrobněji je zpracovávána:
1.2.1 Technologie výroby betonových a železobetonových prefabrikátů
1.2.2 Technologie tvarování ocelové výztuže
2. Technologie transportu (staveništní přepravy)
Technologie transportu hmotných prvků mimo prostor staveniště je řešena jinými vědními obory. Stavební technologie řeší v zásadě tyto prostorové transformace:
2.1 Technologie transportu velkých stavebních strojů
2.2 Technologie transportu stavebních komponentů a zařízení
2.2.1 Transport na plošně rozsáhlých stavbách
2.2.2 Transport na výškových stavbách
2.2.3 Transport v podzemních stavbách
2.2.4 Transport v neobvyklých podmínkách
2.3 Technologie přesunu celých objektů a jejich částí
Zejména tato posledně jmenovaná technologie se jinde nevyskytuje a je zcela specifickou částí stavební technologie, která je u mnohých stavebních objektů (zejména při stavbě ocelových konstrukcí a v mostním stavitelství) integrální součástí stavebního procesu.
Úloha transportu ve stavebním procesu je doposud vědním oborem technologie staveb v ČR poněkud podceněna, přestože transport je klíčovým prvkem stavění. S rozvojem logistiky, jako nauky o transportních pochodech, můžeme předpokládat také nárůst podnětů k rozvoji hlubších poznatků o dopravních procesech na našich staveništích.
3. Technologie stavebních procesů, realizace objektů a staveb
V zásadě bychom měli technologie stavebních procesů rozdělit na
a) technologie stavění na suchu
b) technologie stavění pod vodou
případně ještě vyčlenit
c) mimořádné technologie stavění v extrémních podmínkách.
Česká republika je vnitrozemním státem a proto v centru zájmu našich stavebních technologů stojí technologie stavění na suchu. Z hlediska potřeb jednotlivých specializovaných stavebních firem jsou dále samostatně rozvíjeny tyto speciální stavební technologie:
3.1 Technologie stavby a rekonstrukce pozemních objektů
3.1.1 Technologie stavby a rekonstrukce budov
3.1.2 Technologie stavby a rekonstrukce dopravních staveb
3.1.3 Technologie
3.1.3.1 výstavby inženýrských sítí
3.1.3.2 rekonstrukcí inženýrských sítí
3.1.4 Technologie stavby a rekonstrukce vodohospodářských staveb a řízených skládek
3.2 Technologie stavby a rekonstrukce podzemních objektů
Vymezení obsahu technologie staveb je poměrně složité, protože se její obsah velmi úzce prolíná a hraničí s dalšími vědními obory, které jsou pro výstavbové procesy nezastupitelné. Jsou to zejména konstrukce pozemních staveb, železobetonové konstrukce, stavební mechanika a statika a ekonomika a řízení ve stavebnictví.
V současnosti je obsahem výuky technologie staveb především předávání poznatků z oblasti:
| následující kapitola 1.2 |
zpět na obsah |