3. Pažení propustná

3.3.3 Panelové podzemní stěny

Funkce: obvykle trvalá
Použití:

  • vodní hospodářství (přístavní zdi)
  • dopravní stavby (opěrné zdi podél silničních a železničních komunikací)
  • pozemní stavby (opěrné zdi u větších budov)

    • Popis:
    Obvykle trvalá pažicí konstrukce, používaná v souvislosti s dopravními stavbami nebo vodním hospodářstvím. Panely různých rozměrů - velmi často šířky 2 m - bývají osazeny v rýze o cca 30 až 40 cm širší než vlastní panel. Prostor v rýze okolo panelů je vyplněn samotuhnoucí suspenzí. V hlavě bývají panely spojeny železobetonovým věncem - viz obr. 3.3.3.C.

    Panelová stěna prostorově - viz např. obr. 3.3.3.J

    Postup provádění:
    V 1. fázi dochází po vytyčení stěny k výkopu rýhy hluboké cca 1 m a širší cca o 25 cm na každou stranu v místě stěny - viz obr. 3.3.3.A. V rýze jsou vybetonovány vodící zídky - každá o tloušťce cca 20 cm - monolitické žb konstrukce - obvykle vyztužené svařovanými ocelovými sítěmi - viz obr. 3.3.3.B.
    Rýha pro vlastní podzemní stěny se obvykle hloubí na plnou hloubku drapáky mezi vodicími zídkami. Hloubí se po úsecích (lamelách) o délce cca 2,5-6 m, zapažených bentonitovou suspenzí nebo samotuhnoucí suspenzí. Po vyhloubení rýhy pro danou lamelu je do rýhy osazen železobetonový panel. Panel může být osazen tak, že jeho horní hrana je výše než horní hrana vodících zídek - o několik desítek cm až několik metrů - viz obr. 3.3.3.C nebo naopak níže než horní hrana vodicích zídek - viz obr. 3.3.3.D. Panely se často osazují například pomocí ocelových trub, procházejících kruhovými otvory v panelech (viz obr. 3.3.3.H - kde je vidět také vypodložení trub) nebo pomocí závěsných prutů výztuže.
    Ve výsledném stádiu je panel osazen obvykle v samotuhnoucí suspenzi. (V projektu by měly být stanoveny požadavky na samotuhnoucí suspenzi.)

    Pokud je horní hrana panelů nad úrovní vršku vodicích zídek, obvykle se za rubem panelu navrhuje cementová stabilizace prováděná po cca metrových výškových vrstvách - viz obr. 3.3.3.C. Doporučuje se pouze statické hutnění zemin za rubem zdi a za cementovou stabilizací.

    Existují různé metody pro stabilizaci jednotlivých panelů podzemní zdi, jakož i různé řešení zámků mezi panely. Lze dosáhnout i určité nepropustnosti stěny - například pomocí gumových hadic osazených mezi půlkruhové zámky dvou sousedních panelů a vyplněných rozpínavým cementem - viz obr. 3.3.3.E
    Jsou možné i jiné typy spojů mezi panely.

    Výhody:

  • vcelku značná únosnost stěny s ohledem na poměrně velký průřezový modul
  • Panely bývají ve výrobně opatřeny sekundární ochranou proti agresivitě (např. epoxidehtové a hydrizolové nátěry) !
  • Úroveň pracovní plošiny může být až o několik metrů níž než úroveň koruny pažicí stěny - viz obr. 3.3.3.C. V tom případě se obvykle prostor přímo za stěnou vyplňuje cementovou stabilizací, prováděnou po vrstvách.
  • Estetické hledisko: líc panelových stěn může být uzpůsoben požadavkům objednatele.

    • Omezení z hlediska provádění:

    1. S ohledem na rozměry prováděcích strojů je možnost provádění podmíněna dostatkem prostoru pro hloubicí stroje (jejichž délka se obvykle pohybuje okolo 9-10 m.
    2. Nejběžnější těžicí stroj - rypadlo s drapákem - je schopen hloubit jen v určitých geologických podmínkách (zvětralá břidlice, zvětralý pískovec, zvětralý jílovec, ... atd. - ne v žule, vápenci, prokřemenělých horninách, ...). Pro tvrdší typ hornin je nutno použít jiný typ stroje (např. RODIO), i ten však s velkými obtížemi, nebo jiný typ pažení.
    3. Hloubicí stroj umožňuje provedení rýhy obvykle v minimální osové vzdálenosti od existujícího domu cca 0,9 m - viz obr. 3.3.2.T .
    4. Délka panelů pažicí stěny je limitována možnostmi jejich přepravy.

    Kotvení:
    Podzemní panelové stěny se obvykle kotví přímo skrz jednotlivé panely - viz obr. 3.2.2.G . Velmi vhodnou záležitostí je umisťování ocelových trubek - průchodek v místě kotvy. Průchodky umožňují provedení kotev bez vrtání přímo do betonu stěny. Bývají opatřeny ocelovou deskou kolmou na průchodku (slouží jako podklad pod hlavu kotvy) a svařeným ztraceným plechovým bedněním - tvarujícím stěnu v místě průchodu kotvy. Průchodka s deskou a plechovým bedněním bývá součástí armokoše panelu.

    Stejně tak může být ovšem panelová stěna kotvená skrz převázku (= římsu) v hlavě stěny

    Na co je také třeba dát si pozor:
    Jednotlivé panely jsou - individuální prvky. Jejich působení na římsu v hlavě stěny může být silně nestejnorodé. Římsy jsou z tohoto důvodu náchylné ke vzniku trhlin - pozor: Investor toto nevidí rád ! Římsy musí být hodně vyztuženy a hojně dilatovány. Obvyklá vzdálenost dilatačních spár činí cca 6-10 m, přičemž spáry v římsách obvykle korespondují se spárami mezi panely.

    Stroje:
    Pro hloubení rýh se používají stejné stroje jako pro podzemní stavby monolitické.
    Použitá mechanizace - "těžká" - viz TEXT T1, TEXT T1a
    Pracovní plošiny dle obrázků 3.2.1.S1, 3.2.1.S2, 3.2.2.S3


    Ochrana trvalých konstrukcí:
    Ochrana trvalých montovaných podzemních stěn proti působení agresivní podzemní vody se zajišťuje obvykle izolačními nátěry (epoxidehet).


    !? Otázky

    1. Pro jaké hydrogeologické podmínky je vhodné používat monolitické panelové stěny?
    2. Vyjmenujte některý typ stroje pro provádění tohoto pažení
    3. Do jaké zeminy či horniny není pažení vhodné a proč?
    4. Jaké jsou výhody podzemních panelových stěn?
    5. Čím je omezena délka panelů stěny?
    6. Co jsou vodící zídky?



    předchozí
    kapitola 3.3.2    		 následující
    kapitola 3.3.4    		 zpět na
    obsah