V kvalitních píscích a štěrcích navrhuji uvažovat
dov stejné jako pro beton B10, v soudržných zeminách jako pro beton B5. (Jedná se ovšem o velmi spekulativní odhad, nepodložený normou.) jednou z jejich hlavních funkcí je - kromě jiného - zabránit přítoku vody do výkopu. Obvykle mívají uzavřený tvar a - pokud to lze - bývají zavázána do nepropustného podloží.
Funkce: trvalá, dočasná
Použití: nejčastěji pozemní stavby (podchytávání stávajících základů, možnost vytvoření nepropustné clony okolo stavební jámy)
Popis + postup provádění:
Jedná se o jednu z mladších a velmi progresivních metod pažení. Jáma se zapaží pomocí zemino-cementových sloupů vzniklých vtryskáním cementové směsi do předvrtané zeminy pod tlakem. Sloupy mohou být vyztuženy ocelovými trubkami, které se do nich zavibrují. Tento typ pažení se velmi často uplatňuje v kombinaci se současným podchycením základů stávajících objektů. Některé možnosti použití tryskové injektáže - viz obr. 3.2.4.A6 .
Nejčastěji se používají tři metody pro provádění TI (tryskové injektáže):
Metoda T1 - Jednoduché vrtné tyče nesou monitor s jednou až čtyřmi tryskami. Po dovrtání na dno maloprofilového vrtu (o cca do 200 mm) se vrtnou soupravou provádí tryskání cementové suspenze při současném rotování a vytahování monitoru nahoru - obr. 3.2.4.A, 3.2.4.A12 . Dochází k rozrušování zeminy a mísení cementové směsi se zeminou. Velmi vhodnými zeminami jsou štěrky, písky, štěrkopísky, kde cementová suspenze pod tlakem snadno vniká do pórů. Vytváří se "betonové" sloupy o průměru i 80 cm (většinou 40-60 cm) - realita viz obr. 3.2.4.A3 . Pevnost a průměr sloupů závisí do značné míry na charakteru zeminy. Pevnost může dosahovat i 20 a více MPa.
Metoda T2 - je obdobou výše uvedené metody, tryskání cementové směsi je však kombinováno s tryskaným vzduchovým paprskem. Účinnost paprsku je zvýšena použitím dvouotvorové koaxiální trysky, jejímž vnějším mezikružím tryská vzduch a střední tryskou suspenze cementu. Tato metoda vyžaduje dvojité vrtné tyče. Dosah zpevnění může být i 1,5 m.
Metoda T3 - využívá k předřezu vodního paprsku za současného vstřikování vzduchu. Následuje tryskání cementové směsi. Dosah zpevnění je až 2 m, zpevnění až 10 MPa dle druhu zeminy. Tato metoda je však nákladnější než první dvě metody.
! Upozornění:
Výše uvedené označení jednotlivých metod se může u různých dodavatelů mírně lišit.
(Na obrázku 3.2.4.A4 je obdoba T3 v provedení firmy Trévi, která ji nazývá "T2".)
Ale uvedené kombinace médií při provádění vrtu jsou velmi podobné. Samozřejmě i zde mohou být již některé nové technologie, které nejsou kurzem dosud podchyceny.
Obecně
Délky vytryskaných sloupů se mohou pohybovat od velmi krátkých délek i do 60 m délky.
Sloupy lze tryskat přes sebe a vytvářet tak i vodotěsné víceřadé stěny.
Vrty mohou být svislé i šikmé, v jednom příčném řezu lze vytvářet celé vějíře - zvýšení stability.
Sloupy mohou být vyztuženy maloprofilovými ocelovými trubkami. Mohou být kotveny - obr. 3.2.4.B
V případě potřeby mohou být prováděny z vnějšku i vnitřku budovy - viz obr. 3.2.4.C - zde rozhodují obvykle rozměry prováděcího stroje.
Výhody:
Nevýhody: Jedná se o finančně poměrně náročnou záležitost.
Kotvení:
Stěny tryskové injektáže lze kotvit. S ohledem na úsporu místa se jeko převázka často objevuje larsena - viz obr. 3.2.4.B, lze ovšem použít i třeba železobetonový věnec.
Některé typy strojů
Pro tryskovou injektáž se používají obvykle stejné typy vrtných souprav jako pro injektáž a mikropiloty - ("lehká mechanizace" - z hlediska dělení pažení dle použité mechanizace). Jsou to vesměs malé a velmi malé soupravy, často schopné práce ve sklepních prostorách, ... atd. U velmi malých strojů ve stísněných podmínkách lze vystačit i s pracovní plošinou o šířce 3 m, obvykle se ale doporučuje pracovní plošina o šířce cca 6 m. Tyto vrtné soupravy jsou schopné vrtat i do betonu nebo tvrdých skalních hornin. (Možnosti pohybu vrtného nástroje jsou obvykle značné - viz obr. 3.2.4.H)
Přehled některých strojů - viz obrázky
3.2.4.B,
3.2.4.D,
3.2.4.E,
3.2.4.G,
3.2.4.I,
3.2.4.J,
3.2.4.O,
3.2.4.P .
Na uvedených obrázcích lze vidět, že jednotlivé soupravy se od sebe mohou velmi lišit - jak velikostí, tak třeba i v možnosti manipulace.
Vrtné soupravy často bývají víceúčelové. Na obrázku
3.2.4.L
jsou naznačeny úpravy potřebné pro změnu funkce ze stroje pro injektáž na stroj pro tryskovou injektáž u vrtné soupravy SM-305. Vývoj v této oblasti však samozřejmě postupuje velmi rychle kupředu, proto je třeba sledovat výrobce, strojírenské veletrhy, ... atd.
Statický výpočet
Při návrhu se dle geologických podmínek stanoví s určitou rezervou předpokládaný průměr vytryskaného sloupu. V případě nekotvených sloupů se pažicí stěna posuzuje podle mezních stavů, v případě kotvení podle klasické teorie (dovolená namáhání)
Materiál vytryskaného sloupu lze obvykle uvažovat jako beton nižší třídy.
V kvalitních píscích a štěrcích navrhuji uvažovat dov stejné jako pro beton B10, v soudržných zeminách jako pro beton B5. (Jedná se ovšem o velmi spekulativní odhad, nepodložený normou.)
Pokud jsou sloupy vyztuženy maloprofilovými ocelovými trubkami, doporučuji zjistit obvykle používaný sortiment dodavatele (jako možný profil uvádím např. ocelové trubky 70/12 mm)
Ve výpočtu lze obvykle předpokládat spolupůsobení vytryskaného sloupu s ocelovou výztužnou trubkou. Ve skalní hornině je průměr vytryskání minimální - při posuzování sloupů vyztužených ocelovými trubkami pro část trubky ve skalní hornině doporučuji uvažovat přenášení zatížení jen ocelovou výztužnou trubkou.
!? Otázky
| předchozí kapitola 3.2.3 |
následující kapitola 3.3.1 |
zpět na obsah |